sobota 10. února 2018

Co nikdy neříkat lidem, kteří jedou do Rumunska



Poté, co jsem se rozhodla jet na Erasmus do Rumunska, jsem se setkala s mnoha a mnoha reakcemi od nejrůznějších lidí. Některým se moje volba zamlouvala a ujistili mě, že je tam krásná příroda a že by hned jeli také. Nicméně další, mnohem početnější skupina, se k mé volbě stavěla... hodně skepticky. Nejlepší hlášky si můžete přečíst v článku.

středa 7. února 2018

Jak účinně zvládat stres pomocí stresu


Rok a půl na vysoké škole a pak příprava na odjezd na Erasmus mě naučily několik užitečných tipů, které je třeba vědět, pokud chcete zvládat zbytečný stres. Jedná se sice o metodu kulminovaného stresujícího stresu, ale to přece vůbec nevadí. Můžu se vám zaručit za garanci účinku a pár nervových zhroucení navíc.

pondělí 29. ledna 2018

Komu patří tyhle zuby?!

Pokud mě jednoho dne budou muset identifikovat podle zubních záznamů, dost pravděpodobně mi už podobná vizitka se slušivou fotkou bude k ničemu, nicméně i tak doufám, že třeba zrovna tady svému účelu poslouží, protože každá kniha má přece svou anotaci. Takže jsem se rozhodla napsat vlastní takový vlastní zubní záznam (nebo anotaci, jak je libo) tohoto blogu a sebe, samozřejmě.

čtvrtek 25. ledna 2018

Jak si o mně Rumun myslel, že jsem komunistka



V létě jsem se vydala poznávat na vlastní pěst krásy cizích zemí. Rozhodla jsem se pro Maďarsko, protože tam jel autobus z Brna a není to ani přehnaně blízko, ani přehnaně daleko. Rezervovala jsem si tedy místo a jala se hledat ubytování. Protože se mi nechtělo utrácet a chtěla jsem poznat nějaké nové kamarády, nainstalovala jsem si aplikaci Couchsurfing a začala si shánět hostitelku, protože jít spát k úplně cizímu klukovi jsem se (zatím) neodvážila.

pondělí 22. ledna 2018

Čtyři Zuby Modrosti, pár tisíc a úsměv k nezaplacení


„Musíte si nechat vytrhnout všechny čtyři moudráky!" prohlásil neochvějně zubař v moderní ordinaci s prosklenými dveřmi a plazmovými televizemi a ceníkem, ze kterého se mi protáčely panenky a zuby se zavrtávaly zpět do dásní, ještě než jsem si pořádně stihla sednout na křeslo. „Bude to krásný, plnohodnotný zážitek v analgosedaci za deset tisíc, s extrakcí jednoho zubu za pět, vstřebatelné stehy na jednu ránu jen za úžasné dva tisíce, pokud přijdete s kamarádkou, množstevní slevu stejně nedostanete, ale bude pak moct jíst kašičky spolu. Můžete se objednat na recepci," usmál se na mě doktor a já při pohledu na jeho řezáky a špičáky s uspokojením spatřila, že se nepatrně překrývají. Jeho úsměv se trochu rozšířil, když dodal, že mám šestnáct stovek zaplatit na recepci.